Které Pražské "S" bude nad výdělkem brečet?

V neděli se odehrálo největší fotbalové utkání, jaké může česká fotbalová liga nabidnout. Byť o její úrovni by se dalo dlouze polemizovat, nesporným faktem zůstává, že z historického hlediska je derby pražských klubů Sparty a Slavie největším zápasem v Česku, byť v posledních letech to nebyly zápasy, které by rozhodovaly o titulu. Při vší úctě k fotbalovému klubu FC Viktoria Plzeň, jejím fanouškům a městu, její zápasy se Spartou nemají takovou prestiž, jako výše zmíněný zápas o vládce Prahy. Jejich vzájemná rivalita se datuje teprve od roku 2012, kdy David Limberský předvedl dnes již legendární pád, který rozhodčí zbaštil i s háčkem, vlascem, navijákem, rybářem i loďkou. Zda úmyslně či vědomně, to ať si pan Matějek sáhne do svědomí, nicméně ani jedna verze by v Česku nikoho nepřekvapila.

Od té doby panuje mezi oběma týmy upřímná nenávist na všech úrovních. Dokonce snad má existovat pakt mezi bossy Sparty a Slavie (tj. mezi Danem Křetinským a Jaroslavem Tvrdíkem), že z Plzně nebude ani jeden tým z Prahy kupovat hráče, aby finančně nepodporovali (ve srovnání se Spartou a Slavii) "chudou" Viktorku. I když by se jistě našlo v Plzni pár hráčů (či funkcionářů), které by oba zmíněné bosse mohly zajímat. Naposledy v zimě Slavia sondovala situaci kolem Hrošovského a Spartu měla v létě zajímat výměna Konaté za Koláře. 

Derby pražských S se dostalo na titulní stránky internetových deníků, každý redaktor v zemi se mohl přetrhnout s vlastním rozborem, tipy na sestavu a další nezbytnou omáčkou. Pravda je taková, že vždy by se však mělo rozhodovat na hřišti, takže mě přišly podobné předpovědi a prognózy vždy směšné. Nicméně bez těchto předpovědí by se chlapi u piva v hospodě asi neměli o čem hádat. To je jako když po povinné výhře Česka nad San Marinem v repre pauze začaly deníky všelijak probírat scénáře, jak by bylo možné se dostat alespoň do baráže, přičemž už teď je každý duel klíčový a český tým si nemůže dovolit ztrátu ani v jednom ze zbývajících utkání. Přesto všichni reprezentanti četli, jak úžasně zahráli a že výhra 6:0 se počítá proti každému soupeři, i proti tomu nejslabšímu. Ano, výhra to byla povinná a její výše potěší, nicméně nikdo nepochválí řidiče tramvaje, že celý den jezdil dle jízdního řádu a bez nehod.

V životě a ve fotbale se na kdyby nehraje. Přesto si dovolím tvrdit, že kdyby mezi tímto zápasem nebyla 14-ti denní repre pauza, tak by utkání vypadalo zřejmě jinak. Trenér Rada měl čas svůj tým na tento zápas připravit, kdežto trenéru Šilhavému se hráči slézali ještě v průběhu středy a čtvrtka. Kdyby se nevykartoval Sýkora a nastoupil, kdyby se Spartě uzdravil Rosický, atd atd atd.  Pravda je však taková, že v neděli odpoledne bylo vážně hezky, vyprodaný stadion se těšil na ponížení odvěkého rivala. Ale jak už to tak bývá, tak zápas, který má být ozdobou celé soutěže, byl velmi nudný. Slavia, jako by se bála role favorita, naprosto upustila od jakékoli snahy kombinovat po zemi. Na její rozehrávku byli Sparťani dobře připraveni a Pavlenka místo rozehry po zemi často volil nákopy, kde zdvojovaný i ztrojovaný Škoda prohrával souboje s o hlavu menšími stopery. Sparta oproti tomu byla jako tým, který prohrává 0:1, má o jednoho hráče míň a do konce zbývá pár minut. Do Slavie se Sparta pustila jako vlk mezi ovce a Slavia celou první půli nechytala její tempo. Spartu však srážely především nepřesnosti v mezihře směrem dopředu, Konaté často dobíhal míč, který by nechytil ani komiksový Flash, ale přiznejme si, že trenér Rada není mužem, který by Spartu měl naučit právě tyto akce. Jeho fotbal je založený na disciplíně, důrazu, důsledném bránění a nasazení a ve všech těchto aspektech hry Sparta Slavii předčila. 

Ve druhé půli pokračoval podobný fotbal. Sparta vyhrávala osobní souboje ve středu pole, hráči byli všude o půl kroku dřív a odražené míče sbírali Vácha se Sáčkem z 90%. Slavii nefungovala mezihra, záloha neudržela míč a přihrát si třeba 4x za s sebou byl taktéž úkol, z něhož Sešívaní dostávali nedostatečnou.
Sparta, dobře si vědoma, že nemůže pustit Slavii do standardních situací, vyrobila za celý zápas pouze 2 rohy, což je unikátní číslo a rovněž se vyvarovala faulů v blízkosti velkého pokutového území. Deset minut před koncem šla Sparta zaslouženě do vedení, avšak Slavia srovnala z penalty, o které se bude mluvit ještě dlouho. Mingazov byl podobnými "úlety" proslulý už za svého působení v Jablonci. Bohužel podobný simulantský kousek není ojedinělý ani v Barceloně, v Madridu ba ani v Praze. 

Jak toto vymýtit? V průběhu celého jara testuje česká liga tzv. videorozhodčí, zatím pouze offline, kdy rozhodčí sedí v přenosovém voze a zřejmě testují, za jak dlouho dokážou onu situaci na videu vyhledat, vyhodnotit a následně předat informaci hlavnímu rozhodčímu přes vysílačku. Že by ale v polovině odehraného jara vystoupil například předseda Pelta či šéf komise rozhodčích a sdělil netrpělivému národu nějaké dosavadní poznatky, to se říct nedá.
Ve světě tato praxe probíhá za pochodu a kdo viděl utkání mezi Španělskem a Francií, viděl, že všechny sporné situace se vyřešily během cca 30-ti vteřin, přičemž nikdo z hráčů na place proti rozhodnutí rozhodčích neprotestoval a hra navázala tam, kde skončila. No není to video fajn? Proč proti tomu vlastně Blatter tak dlouho bojoval? To proto, že celá sázkařská mafie je postavená na principu dohodnutých výsledků a když Vám nechce pomoci těch 22 hráčů na hřišti, tak musíte spoléhat na rozhodčí.
Ale co když bude video všude, dokonce i na zápasech nižších soutěží? Jak pak sudí ovlivní, aby padl počet branek, na který mají vykukové vsazeno? Nijak! Jenže snaha o "vyčištění" fotbalu nebyl nikdy u Seppa Blattera na seznamu priorit a jak se ukázalo, touto mašinérií se nechal semlít rovněž i Platini, kdysi vynikající fotbalista, který si nepotřeboval pomáhat nafilmovanými pády. 

Proč k takovému zápasu nebyli delegování brankoví rozhodčí?
A vy jste snad už někdy viděli, že by takový rozhodčí v praxi snad poradil hlavnímu, zda fotbalista opravdu simuloval? Ne! Nechce na sebe vzít břímě odpovědnosti a nechá tak rozhodnout hlavního sudího, který kolikrát má horší úhel či v případě rychlého protiútoku musí rozhodnout i ze vzdálenosti 20-ti a více metrů a co má vidět asistent s praporkem, který přes změť hráčů je na tom podobně, ne-li hůř.

Sparťani teď můžou cítít křivdu a mají pravdu. To prohlašuji jakožto fanoušek Slavia Praha - Mingazov měl dostat žlutou kartu za nesportovní chování a Sparta by vzhledem ke zbývajícímu času nejspíš už výhru 1:0 udržela. Slavia už na jaře kopala třetí penaltu - řeči o tom, že tým, který hraje útočně se často dostává do vápna soupeře a tam dochází ke kontaktům častěji si strčte někam. Vždy záleží, jak to daní hráči uvnitř vápna provedou. V prvím případě se Sýkora nechal z kraje druhé půle povalit nešikovným jihlavským obráncem a tady si rozhodčí penaltu obhájí. Penalta proti Příbrami byla 100%, avšak ta se kopala za stavu 6:1 pro Slavii, takže nemůže být o ovlivnění výsledku ani řeč. Třetí penalta už byla z říše fantazie a ať si pan Franěk povídá, co chce, trest pro něj je zasloužený a nyní by měl přijít trest pro Mingazova. 
Nářky sparťanských fanoušků i hráčů jsou marné - výsledek už nikdo nevrátí. Urážky Mingazova jsou zbytečné - ať ho soudí fotbalový soud, respektive disciplinární komise.

Ale stejně si neodpustím malé rýpnutí.

Ale cožpak Sparta nekopala někdy penaltu, která byla přinejmenším sporná? Takhle z hlavy mě napadá neuvěřitelné estráda kapitána Lafaty loni v zápase na Dukle, jež jsem měl možnost vidět na vlastní oči. V tomto případě si však nezasloužil urážky tolik Lafata jako spíš rozhodčí Kocourek. O dalším Lafatově z jara 2015 v domácím zápase s Teplicemi už bylo popsáno dost v minulosti, ovšem opakování stojí za to. Dlužno však dodat, že proti simulacím, které jsou vidět v sestřizích v průběhu roku, vyznívá tato etuda ne tak úplně směšně, i když samozřejmě se jedná o rakovinu fotbalu. Karma je svině!!!

A jak jsou na tom týmy vlastně po derby? Slavia, ač to tak na hřišti nevypadalo, může pomalu začít slavit. Na jaře zatím neprohrála a drží v ruce velký trumf v podobě lepších vzájemných zápasů se Spartou (2:0, 1:1). Slavia nyní drží náskok 9-ti bodů, což by v praci znamenalo, že by Sparta musela pro posun na 2 místo (tj. místenku do předkola LM) získat ve zbývajících zápasech o 10 bodů víc, než Slavia, což se při losu Slavie jeví nepravděpodobně. Pravda, všech 8 utkání do konce soutěže nyní bude těžkých (například ten příští jede Slavia do Karviné, kde Plzeň byla minuty od porážky), ale v praxi by to znamenalo minimálně 3 prohry a jednu remízu nebo 2 prohry a 2 remízy, přičemž Sparta by nesměla ztratit ani bod. Slavia má navíc před sebou už jen 2 výjedy mimo hlavní město (Karviná, Slovácko), jinak všechny zápasy sehraje v Praze (byť s Bohemians bude hrát venku) a se soupeřem, bojujícím o evropské poháry, bude hrát už jen v Mladé Boleslavi (tam se však dá dojet i na kole).
Navíc její ztráta na Plzeň se nezvětšila, tudíž pesimismus není na místě.
Slavia si navíc může sezónu osladit ziskem domácího poháru, ze kterého největší rival vypadnul a Plzeń ho napodobila.
 

Sparta naproti tomu má před s sebou za necelé 3 týdny zápas roku č.2 a to doma s Plzní. Ať už zápas dopadne jakkoli, je jisté, že Slavia bude z onoho zápasu profitovat (jeden tým obere o body druhého) a utkání bude nesmírně sledováno všemi třemi zainteresovanými fanouškovskými tábory. Pak Spartu čeká těžký domácí zápas s Libercem, namátkou výjezd do Karviné a sezónu bude končit na "oblíbeném" Slovácku. 
Výhodou Sparty tudíž je, že od ní nikdo nic nečeká, po všech těch trapasech, co stihla na jaře vyrobit. Může se tudíž v klidu soustředit na to, aby dál úspěšně zabudovávala odchovance do A-týmu a výběr nového trenéra. Jak jsem již řekl - Rada není trenér, pod kterým by Sparta překypovala útočnými nápady a úspěšnými kombinacemi a neotřelým zahráváním standartek. 
Náskok 5-ti bodů by měl být dostačující - při aktuální formě Zlína, který na jaře nevyhrál a Boleslavi, která se sice vytáhne na Spartu, ale na jaře má bilanci 1-4-1. Ne, to opravdu není tým, který by měl Spartu v boji o 3 místo nějak prohánět. Zejména na Boleslavi se bude ještě nějaký ten pátek projevovat to, že trenér Jarolím, který mužstvo na podzim skládal, sice měl v týmu hráče, kteří byli ochotní bít se za něj, ale nikoli už za Boleslav jako takovou. Snad jen Marek Matějovský, jenže roky už zastavit nelze...